Bible přece v mnoha textech mluví obrazným jazykem - je to soubor řady odlišných žánrů - od pomalu faktografického vyjmenovávání rodokmenů až po milostnou poezii. Je to mýtus - jako takový je hluboce pravdivý, ale to ještě neznamená, že každý příběh a text z ní musí být do posledního písmene pravdou (tedy že se stal přesně takto). V literatuře - a v mýtech taky - je často užíváno podobenství, metafor, nadsázky, symboliky... (Tvrzením, že je Bible mýtus, se nechci dotknout žádného věřícího - mýty jsou nejzásadnější texty odpovídající na základní a nejdůležitější otázky světa, lidského bytí, jeho smyslu a přesahu.)
Nevím, proč by se měla věda s vírou vylučovat - zásadní otázky víry se vztahují té oblasti reality, kterou věda jaksi ponechává stranou. Víra v první řadě vychází z přesvědčení, že existuje duchovní svět, který má nějaký řád a který je příčinou a dejme tomu hybatelem světa hmotného...věda se obvykle zabývá spíše otázkami toho, jak vypadá ona konkrétní organizace a podoba hmotného světa v čase a nám známých dimenzích...a na základě toho se snaží nějak odkývat či zpochybnit existenci Boha. Problém je, že víru zpochybňuje zpravidla argumenty, které vycházejí buď z konfrontace s doslovnými chápáními obrazných textů, nebo z předpokladu, že někde v hmotné realitě musí být možnost potkat nezpochybnitelný hmotný důkaz reality duchovní... . Vztah mezi vědou a vírou mi připadá podobný, jako by byl vztah mezi obrazným složitým textem a jeho smyslem. Ani na ten si nemůžeme sáhnout, není v textu nijak prvoplánově vyjádřen, skrývá se za jinotaje a obrazy...ale je tam a bez něj by se text proměnil v hromadu slov, jejich primárních významů, mluvnických vztahů... a samozřejmě i tady bychom mohli polemizovat o tom, jaký má kdo důkaz o jeho existenci...a přesto by ho spousta lidí interpretovala, i když ne všichni úplně shodně. Takže z mého pohledu rozpor mezi vírou a vědou není - možná jen rozpor mezi ochotou uznat, že i když nelze plně aplikovat metody jednoho na druhé, obé zcela evidentně a opodstatněně existuje.