V bibli se píše třeba to, že Adam žil 930 let, nebo že Mojžíš na Sinaji měl 603550 mužů ve zbrani. Podle mého lze jednomu i druhému věřit i nevěřit, ale je to otázka víry a nevíry. Mě osobně nic nepřesvědčuje o tom, že člověk může žít 930 let – možná ano, budiž, ale jeho potomci, u kterých se věk zkracuje. Pokud se vlastnosti dědí prostřednictvím DNA (a jestliže kopírování DNA funguje tak dokonale, jak 1kulička píše), tak nerozumím tomu, proč tomu tak je? Stejně tak jsem skeptický k šesti stům tisícům izraelských mužů pod Mojžíšovým vedením (a to navíc bez levitů). Mohu na základě jediného pramene, o kterém mohu, nebo nemusím věřit, že pochází z dané doby (ale třeba je také o stovky let pozdější a neznámo jakým způsobem předávám, kdo ví) zavrhnout veškeré dohady o starověké egyptské armádě, pocházející z mnoha, mnoha různých zdrojů (kterým mohu nebo nemusím věřit). Nebo dám přednost úvaze, podle níž stovky různých, často navzájem nezávislých zdrojů, jež do sebe logicky zapadají, jsou pravděpodobně pravdě blíže než ten jeden, který může být omylem. Proč to rozepisuju? Protože šest set tisíc mužů by se faraónovy armády asi nemuselo moc obávat. Ale všechno, co víme o starověkém Egyptě z jiných než biblických zdrojů, jsou jen dohady. Všechno, co je mimo naši bezprostřední zkušenost, jsou jen dohady. A dost možná i to, co vnímáme jako přímou zkušenost, jsou jen dohady, více čí méně pravděpodobné. Takže pro každého zůstává opravdu hodně široké pole pro víru a nevíru v konkrétní záležitosti.

Co se týče třeba 1kuličkou zmiňovaného Nového zákona a Zjevení sv. Jana („Nemladší knihou bude zřejm Zjevení Jana, u kterého se vznik odhaduje na rok 94-96 n.l.“) – i to jsou jen dohady, který mohu, ale nemusím věřit. Koneckonců ne náhodou je asi autorství evangelií tradováno jako „podle“ (Matouše, Marka, Lukáše, Jana). Existují podložené názory, že Janovy listy jsou mladší než Zjevení (100-130 let po Kristu). Je dost možné, že látka evangelií byla nejprve tradována ústně, a písemně byla zapsána až později. Že prvními písemnými součástmi pozdějšího biblického Nového zákona jsou Pavlovy listy. Jsou to dohady, podobné dohady jako dohady o australopitécích, dohady vycházející převážně z více či méně nepřímých dokladů. Já mohu kriticky poměřovat míru pravděpodobnosti podle toho, kolik a jak moc lze tyto doklady navzájem spojit do logického řetězce. Pro mne osobně jsou pravděpodobnější dohady o lidstvu, které vzniklo jako výsledek postupného druhového vývoje, než jako výsledek jednorázového stvoření. Prostě takové stvoření nedokážu dost dobře uvést do souladu s mnoha jinými komplexními dohady (které se zdaleka netýkají jen vývoje druhů).

Já jsem křesťan a pro mne to znamená následovník Kristův. Osobně, když se přímo setkávám s nekritickou ochotou chápat bibli doslova, se všemi nesrovnalostmi, které obsahuje (např. rozpory v popisu velikonočních událostí v synoptických a nesynoptickém evangeliu), nebo třeba v přímé opozici vůči tady tolikrát zmiňované evoluci, vidím v tom často spíš lpění na méně podstatných věcech, kvůli kterému uniká samotná podstata, tedy něco, co se s následováním Krista nějak moc nesrovnává.

Věda a víra se podle mého nevylučují, ale některé jejich polohy ano, a to z obou stran. Záleží na míře pravděpodobnosti dohadů o světě kolem nás (včetně toho v minulosti), která vždy obsahuje dávku subjektivity. Záleží na míře kritičnosti v přístupu k těm dohadům. Záleží na tom, jak je v konkrétní oblasti jeden a ten samý člověk kritický - někde víc, někde míň. Záleží i na tom, co koho subjektivně víc uspokojuje.