Já to vždycky brala tak, že Pippi je to, po čem děti běžně touží, aniž si uvědomují, že to bude úplně k ničemu, pokud by přišly o to zázemí, které mají a které je ve fantaziích brzdí. A na Pippi to prostě člověk viděl "v realitě".

Knížku jsem měla poměrně ráda, ale četla jsem ji až někdy kolem páté třídy. Film (seriál) podle té knížky jsem nesnášela a nesnáším, myslím, že se z něho vytratila ta připomínka, že Pippi se vlastně vůbec nežije báječně.