Upřímně řečeno, spíš mě to rozčilovalo.
Ani ne tak od rodiny a nejbližších přátel, tam jsem preventivně vysypala všechno hned, abych blbým dotazům předešla, jako u lidí jen známých nebo cizích.
Navíc se to postupně stupňovalo - ta moje nevrlost - když se náš syn nevyvíjel normálním/tabulkovým tempem a cizí lidé měli pořád potřebu to řešit.

Obecně totiž nechápu, co je komu do nějakého cizího břicha a cizího dítěte.
Sama jsem se nikdy do kočárků s nadšeným ječením nevrhala, přiznávám, že mě sousedovic děti nijak extra nezajímají a neptám se na ně, ani na jejich vývoj (pokud se přímo čelně nesrazím s jejich matkami, kdy musím složitě vymýšlet, nač se zeptat, abych neurazila, neranila a zároveň dala prostor se pochlubit, což je složité, když se o ně nezajímám a houby o nich vím ).

Proto mě poněkud překvapuje, že zatímco já nevím o mnohých sousedech, ani jak se jmenují, natož cokoli o jejich těhotenstvích či dětech, oni o mně a mých dětech vědí všechno, možná víc než já sama