to my poslední dobou bojujeme s tykáním/vykáním
na chalupě přišel soused, jenže to bylo zjara, takže na něj asi po zimě zapomněla, věděla že přijde, ale když přišel, tak nepozdravila.... "když já nevím jak" "co nevíš jak?" "no jak mu mám říct, jestli ahoj nebo dobrý den"

další soused na chalupě na hřišti, přitom ho zná, on má koně, chodíme je krmit, ale taky se mi sekla na pozdravu

totální zmatek má z doktora - urologa
Láďa když tam šli, tak protože jsem očekávala, že bude zmatená, že si tatínek s panem doktorem tyká, přitom doteďka neměla o jeho existenci ani páru, tak jí vysvětlil, že je to náš kamarád a že tedy mu můžeme tykat a protože je to náš kamarád, tak mu může klidně i ona říct ahoj a říkat mu jménem, pak tedy nevím jak to proběhlo.....
pak jí na chalupě říkám, že přijde a že má holčičku, která je o kousek mladší než Lucka.... tak řešila jestli mu má říkat pane doktore nebo strejdo nebo jménem, jak slyšela od nás.... tak jsme si vysvětlovaly, že klidně jen jménem a to i v ordinaci, že to je pro nás zatím jediný doktor, kterému můžeme tykat a říkat jménem protože je to náš kamarád a známe se už hrozně dlouho.
.... přitom v okolí o něm ostatní mluví jako doktorovi (jako přezdívka), takže mu spoustu lidí říká doktore.... no to až Lucka někde u slyší, tak z toho bude znovu zmatená.

a tak je to u nás se spoustou lidí.... táhne se to už tak asi půl roku, vysvětluji tak, že pokud neví jak má pozdravit, tak nikdy nic nezkazí když řekne dobrý den a teprve později vyhodnocuje situaci jestli by se nedalo tykat nebo ať se pak zeptá nás rodičů
Řeší, že někoho známe a tykáme mu a někoho taky známe velmi dobře a vykáme mu. Taky mnohdy nevím jak vysvětlit, aby uměla správně vyhodnotit.