Nooo, Edith Piaf miluju od dětství. Asi v 9-10 letech jsem několikrát přečetla její životopis a naši mě vzali na Edith a Marcel.
Většinu mých návštěv v Paříži jsem vytáhla na Pére Lachaise k jejímu hrobu.
Ještě jako těhotná jsem šla do kina na ten nekonečně dlouhej film (seďte 3 hodiny na tvrdý židli v Aeru s dvojčaty v břiše)a poslouchala jsem její písničky.
Když pak mým dětem brali krev, jediné, co je od malička uklidnilo, byla Non, rien de rien.
Moje děti (5let) mají dodnes moc rády její písničky, až tak, že jsem jim včera musela stáhnout volume, protože na bolení hlavy Jezebel nemusím. No a ony si to furt pouštějí samy...