jj jasně, že Lucka našim známým tyká.... jenže ona to má spojené - známe se, tak říkáme ahoj, neznáme se, tak dobrý den.... no jenže 70-ti letá sousedka na chalupě - máme velice přátelský vztah, je to babička její kamarádky, se kterou si hraje od miminka.... já jí vykám a říkám paní Nováková.... jenže Lucka pak jí sice pozdraví dobrý den (což je v pořádku) ale pak se jí zeptá co děláš? kam jdeš? .....

občas se právě ptá proč někomu říkáme dobrý den, dyť ho známe.... a ano známe, třeba opravdu velice dobře, ale prostě si vykáme.... nebo alespoň já... ta sousedka mě třeba zná od 3 let, takže ona mi tyká, já jí vykám a Lucka v tom má zmatek.

Většinou si to vysvětlíme, ona to právě řeší a pak se najednou sekne na tom, že třeba neví. Už jsem jí taky říkala, ať když třeba neví, tak počká až pozdravím já nebo tatínek a pak pozdraví podle toho jak my.... no jenže pak přijde situace, kdy třeba já vykám a Láďa tyká..... např. "tchýně" (nejsme svoji) té já vykám. Ona tykání nikdy nenabídla a popravdě po tom ani netoužím.

Teď právě v poslední době řešila toho doktora. Protože jsem se zkontaktovali nedávno po asi 15-ti letech a právě kvůli vyšetření Ládi, tak se s ním poprvé setkala v ordinaci, když si šla s tatínkem pro výsledky. Tím, že dělá tady u nás v poliklinice, tak ho brala asi jako všechny neznámé doktory, protože do polikliniky chodíme často.... Jsem tak nějak tušila, že zrovna v tomhle bude mít zmatek, tak jsem Láďu na to upozornila, aby jí to cestou ze školky vysvětlil, že to je kamarád, že má chalupu vedle ve vesnici a že se už dlouho známe tak si tykáme a i když je to pan doktor, tak prostě vyjímka. Tam tedy ani nevím jak pozdravila..... ano, asi i moje chyba, když přišli, tak jsem se ptala (otázka směřovala spíš na Láďu "co u doktora?" (prostě jsem byla zvyklá mu říkat buď jménem a nebo doktore - jakože přezdívka, která vznikla v době když studoval nebo se chystal na medicínu. Na vesnici má přezdívku každý druhý) no a Lucka "nic dobrý, byl na taťku hodný, nic mu nedělal a jenom si chvíli povídali, dal nám zprávu a šli jsme. Se mě ptal jak se jmenuju, když jsem mu říkala, že Lucinka, tak říkal, že kočinka .... né já jsem XX (příjmení). Má malou holčičku jako já, ale má kudrnaté vlásky, prý se musíme seznámit... no jó jenže ani nevím jak se jmenuje?" "Jako kdo? ten doktor - no ten se jmenuje XX" "ale né ta jeho holčička?" "no to nevím, to jsi se ho měla zeptat"
Tím jsem myslela že má vyřešeno a ona to vytáhla pak znovu když měli k nám přijít. Takže v tom měla evidentně zmatek.... no ale už to máme snad vyřešené.

Navíc jsem jí uváděla příklady dalších profesí, kam chodíme za kamarády a taky jim tykáme - s autem do servisu jezdí za tím XX jak má ty holčičky a miminko a taky si s taťkou tykají, protože jsou kamarádi, na STK jezdíme za strejdou XX a taky když tam přijedeme, tak sice mu ostatní kdo tam přijedou s autem na kontrolu tykají nebo říkají pane inženýre (další v čem měla zmatek, dyť se tak nejmenuje), ale my né, my i když za ním přijdeme do jeho práce, tak mu pořád říkáme jménem a ona strejdo XX.....

To je jako některým našim známým říká teto/strejdo + jméno, některým jen jménem.... to většinou vyplývá z toho jak říkají jejich děti nám. Naposled řešila tento týden.... se sousedkou si tykáme, takže i Lucka jí tyká, ale s jejím expřítelem, tatínkem její spolužačky ze školky si vykáme.... no taky řešila proč tetě říkám ahoj a jemu dobrý den, když je přece známe oba stejně dyť jsou to rodiče její kamarádky

by mě nikdy nenapadlo v čem všem budou mít děti zmatek.