Martino,
nesouvislý, útržkovitý vzpomínání starýho dědka.
Fakt v tom nic jinýho nevidím.
Na to, abych si k těm jednotlivým vzpomínkám dokázala vytvořit vlastní příběh jich chrlí hrozně moc za sebou, takže to unavuje a nudí. Když jsem krátce po revoluci četla Dopisy Dubence nebo jak se to jmenovalo, tak jsem si říkala, že dostávat takový dopisy já, asi bych brzo poslala pisateli v odpověď velkej balík s láhví vodky a balením antidepresiv na tři měsíce.