Jo, přesně, ve filmu to bylo tak syrový, až jeden zíval.

Hlavní postava a její vnitřní vývoj v knize - ve filmu vývoj nula. Dílem kvůli scénáři, ale taky, protože Geislerová na to prostě neměla. Tak nějak odehrála naučený text.

Dramatické vztahy mezi postavami v knize, napětí prvních stránek, osudovost, jejíž tušení narůstá a která se přesto definitivně tak zničehonic, takže dopíše ten vnitřní vývoj - ve filmu vše krotké, z nejvíc osudových okamžiků se udělá náhradní uslazený příběh, postrádající napětí, konečné vyznění: nemůžu najít jiné slovo než maloměšťácké. Bojácně maloměšťácké. "Teď si hezky žiju, vzala jsem si dobrou partii a dokonce už máme i auto! Tak si zajedu podívat se na místa, kde jsem zamlada strávila hezké prázdniny."