Marti, to je jasné, nikdy neuzná že jsme to fakt nezvládli... To je na tom nejhorší, přesvědčit ho. Tohle, co prožíváme, je fakt utrpení. Věřím že to oddlužení by nám mohlo pomoct, nebo přinejhorším kdyby to nevyšlo, tak bych mohla říct že jsme to aspoň zkusili. Jenže bez jeho snahy nic nezmůžu, bohužel.

Psychologa (i psychiatra) jsem mu navrhovala už mockrát, jenže zaprvé objednací doby jsou tu naprosto šílené, zadruhé by ani nikdy nikam nešel, bral by to jako vrchol ponížení. Takže tohle je asi taky pasé.

Vím že ho nespasím, pokud on sám nebude mít vůli a chtít, ale prostě se mi příčí nechat ho v tom plácat samotného.