Když to čtu, jako by to bylo o mém otci... Má VŠ ekonomického (!) směru a víc jak půl milionu dluhů. Všechno začalo nepovedeným podnikáním, potom už se nikdy do žádné pořádné práce nevrátil. Příležitostně pracoval a do teď pracuje jako finanční poradce, ale nemá na to buňky a nemůže pochopit, že ho to nikdy neuživí, tak jen přechází z jedné firmy do druhé a přitom nevydělá skoro nic.

Příbuzenstvo mu hojně půjčovalo a někteří do teď půjčují, i když své peníze většinou už neviděli. A to je cesta do pekel. Spoléhá na to, že mu zase někdo půjčí a jak tu bylo uvedeno, když má peníze, žije jako král a klidně ho už dopoledne potkáme ve městě opilého.

V případě našeho otce je situace ještě komplikovanější - má ještě roční dítě s jinou ženou, na které teď musí platit, takže ho pravděpodobně brzo zavřou. Zatím teď putuje pořád do horších a horších bytů, teď už bydlí na ubytovně...

Z mého pohledu v případě takovéto povahy člověka nemá smysl mu finančně pomáhat, protože pro něj je to jen signál, že vlastně ještě není tak zle, někdo se postará.