Babičce jsem dávala tohle:

"Až umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění,
jen srdcí několik se zachvěje v rose jak k ránu květiny..."

a tuhle jsem jí říkala v krematoriu na rozloučenou:

"Ke sklonku žití, když se obzor šeří
staré zkazky zvučí jak v podzimním keři.
Chóry ptactva sněmu při posledním sletu
když se loučí s krajem, když jsou na odletu.

Vzpomínky mé dávné, spěšné jako ptáci
pějte svoji píseň tiše při mé práci
Dopějem ji spolu, potom odletíme...
Ptáci, ti se vrátí.
My se nevrátíme."

Upřímnou soustrast...