Mám taky silně nastaveno „přežít“ a dát se do kupy, abych se co nejdříve mohla starat o dítě. Po třech dnech kontrakcí po 2 minutách a závěrečném akutním císaři, jsem byla moc vděčná, že mi 5 dní dítě na noc odnášeli (ale ptali se mě jestli můžou) a přinášeli jen na kojení, když se probudilo, protože jsem nebyla schopná se ani normálně posadit a dojít na WC bylo něco neskutečného.
Druhý porod skončil opět po 3 dnech - pro změnu kleštěmi a měla jsem hrůzu z toho, že by mi dali dítě ihned po porodu k prsu. Nesnesla jsem jakýkoli dotyk a měla jsem intenzivní pocit, že jestli to dítě na mě položí, budu ho nesnášet. Zatímco takto jsem se dívala, jak ho drží manžel v náručí během šití a cítila jsem neskutečný pocit štěstí a lásky :) Na zbytek noci ho odnesli pryč a jsem jim za to dodnes vděčná.
Deprese nenastala, děti miluju.