U nás se stávalo to samé, syn občas u úkolu vybouchl, že mu něco nejde, rozčiloval se, že je hloupý a stalo se i, že se bouchal tužkou do hlavy. Myslím, že je to opravdu povahou, já jsem dost klidná, u úkolů mu nenadávám, chválený je dost. Snad tě trochu uklidní, že teď ve druhé třídě se to nestalo ani jednou, myslím, že ta první je veliká změna a některé děti na ni reagují citlivěji.

Jo, a taky mi k mému překvapení jednou řekl, že si občas myslel, že ho s taťkou nemáme rádi, protože nějaký úkol udělal špatně. Přitom školu nevnímám jako středobod všeho života, za horší známku jsme mu nenadávali, máme spoustu jiných zájmů, kterým se věnujeme a o kterých se bavíme, prostě netuším proč vlastně k té myšlence došel. A zároveň si nemyslím, že řešení je to, že ho budu bezmezně chválit za cokoli, co udělá, prostě už má i nějaké povinnosti a když tu práci neudělá dobře, tak musí dostat i tu zpětnou vazbu, že všechno v pořádku nebylo. Takže sama nevím, jestli a jak to nějak řešit.