Máme doma takového druháka. Protože se k tomu nadávání si přidaly i další vztekle-hysterické záchvaty, zašla jsem se poradit k psycholožce, co s ním mám dělat. Protože se mu fakt nedalo říct vůbec nic, co by naznačilo, že něco není dobře. A to u úkolů nebo při cvičení rehabky je docela blbý. Zatím na tom pracujeme, ale prvních pár postřehů: Prý může být hodně ambiciozní dítě, což prý často bývají jedináčci nebo nejstarší děti. A když se mu nedaří podle vlastních představ, tak bohužel není dost vytrvalý, aby to zvládnul, jak chce. Navíc může mít s příchodem sestřičky (1 rok) mít nedostatek naší kladné pozornosti, tak si o to takhle taky říká.
Ale u vás to klidně může být něco jiného.