Tááák. A v noci řval jako tygr, když se mu něco nelíbilo, tak taky, když se smál tak nahlas a brzo a pusu od ucha od uchu. Jedno nebo druhé, žádný klid mezitím, jak podvržený divoženkama. Jsem si někdy říkala, když nás nenechal dlouho vyspat.

Kliďas se nijak výrazně neprojevoval, sem tam, když bylo fakt ouvej plakal, ale tak nějak méně nahlas, úsměv vyloudit, to bylo o dost náročnější, prostě ne takovej klaun.

Jak jsem psala, časem bylo těžké s ním třeba i komunikovat, protože prostě na nějaký kecy není zvědavej. A rozmluvit jeho je dodnes docela těžký, ale protože to vím, tak vím, že jak přijdou ze školy, divoch mi všechno vysype během 10-ti minut a vím všechno. Klidného synka tak nějak musím trochu zpovídat, prostě se ptát, prokázat svůj zájem a pak si promluvíme. Ale bez bráchy.