když někdy ti chlapi jsou víc impulzivní nebo co.

Manžel je taky víc vztekloun než já, paradoxně, já jsem obecně víc citová, impulzivní, ale jen tak něco mne zase nevytočí tak jako jeho, nebo chápu to pozadí, proč se to dítě tak chová. Nebo jsem ta ochranitelská máma. Ne, že by synkové nezchytali kartáč, když si to zaslouží,

ale když už bouchnou saze manželovi... já to poznám, synek je programově drzej (hádejte kterej), prostě přijde ze školy, naštvanej, mlátí dveřma, dupe, odpovídá na půl huby i na pozdrav hází držtičky.

Když se takhle trefí do manželovy nenálady a ještě odpoví fakt nějak blbě nebo hnusně mně, tak manžel po něm vyletí, nějaký ochranitelský pudy vůči mně (P.S. TOHLE VELMI KVITUJI, ŽE JSEM NEDOTKNUTELNÁ, že ke mně se budou chovat slušně, jistěže i k manželovi, ale na něj hubu nehoděj :-D)

a vcelku mám dost co dělat, abych ukrotila, aby dítě nedostalo pár pohlavků...., takže to není naprostý soulad výchovný, ale třeba by mu manžel nikdy neřekl, že je hloupej, blbej, prostě by ho plácnul po papule. Což taky nechci.

Dítěti bohatě stačí, že tatík vypěnil až takhle a pak zkrotne.