Bonník je, opravdu je, tohle si budu pamatovat už napořád.
A ohromně si toho cením.

A když byli malí, tak hubičkovali (hlavně ten extrovert). S papulí od čokolády. I sousedovic psa. Někdy.

Někdy to bylo zmítání jako u vás všech, že jsem oscilovala mezi pocitem, že to nevydržím a nepřežiju nebo jsme zralí všichni na nějaké odborníky. Ale tím, že jsem neměla žádné dítě předtím, tak to byl rozhodně menší boj, než srovnávání jedno dítě a dvě pak najednou.

Já se teď bojím nástupu té pravé puberty, prý ve 14,5 je rozjetá. Tak není to pravda, možná fyzicky, ale psychicky mi to připadá, že se ještě je čeho bát.

No prostě vydržet.