predesilam ze ja vůbec nejsem mestsky typ, ted teda ve velkomeste zijeme a malinko jsem si zvykla na par vyhod, ale jelikoz to mame docasne, nedelam si moc vrasky a tesim se zpatky k nam "do skal", protoze tam jsem doma, tam se citim dobre, ja zas potrebuju ty vyhledy na krajinu a prostor kolem sebe a cistou vodu a male domy (to me tady trosku drti - ze je vsechno ooobrovske a nikam tu neni videt jen na dalsi baraky a baraky, to uz proti tomu Praha je krasne malinka a s luxusnimi vyhledy). Ovsem manzelovi to vubec nevycitam ze jsme sem jeli, protoze jsem sem chtela taky jet - to zkusit. A taky jsem rada ze jsem zila v ruznych mistech a ruznych zemich a jeste radsi se vracim domu - a vim presne kde to moje doma je a co tam chci mit.

Cili z toho co pise zakladatelka soudim, ze by se citila taky vykorenene kdyby ji manzel "presadil" (ja se taky tak citim i kdyz se jedna o opacnou situaci), ovsem rozdil je, ze ja jsem CHTELA (a proto to lip snasim) a ji se NECHCE (a tech duvodu to snaset by mela daleko mene).

Pokud mate v tePraze vyresene bydleni plus planujete deti a tvym snem neni je vychovavat na venkove ale prave v te Praze kde se setkas kazdy den s nekym a budes mit v realnem case a na realnem miste podporu rodiny, tak to je supr a nech to tak - budes to ted par let potrebovat (i ja coby neprilis socialni clovek jsem se citila jako tydyt v novem meste (jen 20 minut autem od meho puvodniho, ovsem to auto jsem zprvu nemela), kdyz jsem byla na prvni materske a za cely den jsem promluvila treba jen s prodavackou v krame a kdyz bylo "zivo" tak i s postackou.... ten zacatek (tak ty prvni 3 roky) nebyl v tomhle "socialnu" moc lehky (zas az mozna diky tomu ze jsem musela jsem se seznamovat NAUCILA, coz ted v cizine jako kdyz jsem nasla). Pokud by manzela uspokojila chalupa/domek v tom kraji kde chce byt, bylo by to fajn, mozna az deti poodrostou plenkam tak zjistis ze je vlastne ve velkomeste vychovavat nechces, mozna pohled nezmenis ale bude ti tam v lete a o jinych prazdninach fajn, mozna i tvoje rodina tam v takovyhlech chvilich volna bude rada za tebou/vami jezdit. Ovsem kazdodenni nebo caste (i tydenni) dojizdeni 2 h někam a 2 h zpet to prestane velmi brzo vetsinu lidi bavit a ze slibu bude akorat "skutek utek". Ale jak tu psalo mnoho zen, ze by si samy sebe neumely pred 5 lety predstavit okoopavat zahonek atd. a ted jim to vyhovuje.. to se muze stat i tobe, tak bych si ty dvirka na zivot v "kraji" nechala nejakym zpusobem pootevrena.