Mikisku, z tvého popisu těžko říct. Může a nemusí. Problém taky je, že v tomto věku ti to málokterý "odborník" potvrdí. Já jsem si byla skoro jistá okolo 1,5 roku, že se u syna jedná o poruchu autistického spektra, potvrzení se nám dostalo až po 7-mých narozeninách na asi čtvrtý pokus, protože jsem si dlouho naivně myslela, že tomu přece každý psycholog musí rozumět, když na to má školy. Dnes si myslím, že bysme to zvládli i bez určení diagnózy, protože v těch sedmi letech jsme měli za sebou to nejhorší období, kdy jsme si stejně museli poradit sami.

S odstupem času a po zkušenostech si myslím, že opravdu důležité je v první řadě uklidnit sama sebe (z tvého příspěvku mám dojem, že jsi dost rozhozená a nervozní). Tvoje dítě je zdravé a v pořádku, i kdyby se případná lehká forma diagnózy potvrdila. Je svoje, je takové jaké je a nemá smysl ho srovnávat s jinými dětmi a hledět, co si druzí myslí. Potvrzení diagnózy ti stejně nedá "návod na použití". Musíš ho najít sama tím, že se budeš snažit svoje dítě chápat. Chovej se k němu tak, jak cítíš, že je pro něj nejlepší, miluj ho takové jaké je.
Děti jsou našimi učiteli, pokud to pochopíme, učí nás netrvat na zažitých pravidlech a principech a posouvají nás dopředu.

Určitě neuškodí, když se k dítěti budeš chovat, jako by tu diagnózu měl. Jenže - ani po zkušenostech s vlastním dítětem ti nedokážu říct - jak vlastně? Nikdy mi to nikdo neřekl, nikde jsem se to nedočetla. Vychází to totiž z pochopení, že to dítě přemýšlí jinak. Důležité je pochopit, že jeho chování má svojí příčinu. V důležitých věcech trvat na svém, ale být laskavá a nezlobit se na něj, že se vzteká, nevnímá nebo nechápe. Do velké míry svět dětí je jiný než svět dospělých. Oni žijou tady a teď, nechápou denní režim, že mají něco dělat podle pokynů, často jinak než dospělý (proč se má jít dítě koupat, když dospělý nejde. Proč má jít dítě spát, když se mu nechce a dospělý zůstává vzhůru, proč má jít na procházku, když teď je zábavná hra, kterou si hraje?).

Pokud by ses přece jen chtěla ujistit, protože chápu, že v určité fázi člověk potřebuje vědět, na čem je, doporučuju zajít přímo za odborníkem (ten ti řekne, jestli to potvrzení od pediatra potřebuje, pediatrovi bych to ale oznámila jako hotovou věc - jdu tam a tam a potřebuju to a to, nediskutovat o tom).
Já doporučuju doktorku Krejčířovou v Praze, nebo někoho z jejího týmu, ona už bude mít asi plno. O nikom jiným v republice nevím, kdo by byl na tyhle poruchy opravdu jistota.