Ájo, nevím, jestli ještě nahlídneš.
Urychlené vysazení léků mi připadá rada trošičku kách - snižovat léky ano, ale ne "urychleně", protože se pak tvoje potíže můžou sečíst s potížemi vyvolanými čistě biochemicky příliš rychlým vysazením, a to může už bejt fakt dost nepříjemný.
Léků jsou hromady. Dokonce i různá SSRI může tentýž člověk snášet úplně odlišně: jedno mu vyhovuje, druhé mu způsobuje nežádoucí účinky, třetí mu sice nevadí, ale nezabírá... a antidepresiv je mnohem víc skupin než SSRI a SNRI.
Pokud jde o to, že ses začala léčit, přestaly úzkosti, ale přišla deprese, to může mít kromě čistě lékových i jiné příčiny. Někdy se tohle stává, když příčina toho nepříjemného psychického stavu je velmi silná a potlačíš příznak - tak se ten příznak přeleje jinam. Můžeš běhat po povrchu a hasit požár, všude kde ho vidíš - tzn potlačovat příznaky úzkosti, deprese, nespavosti nebo somatizace, a na jednom místě to uhasíš a na druhým se to objeví - to může být v situacích, kdy příznaky slouží jako kontrolka, která na tebe řve "zastav se, ve tvém životě je něco v nepořádku a je třeba se k tomu postavit čelem a vyřešit to".

Takže - léky bych vysazovala pomalu, uvažovala bych o jejich nahrazení jinými - to můžeš, ale nemusíš, nikdo tě nemůže nutit; a poradila bych se na tom krizovém centru a zajistila si psychoterapii u psychologa. Protože tohle působí dojmem, že zakopanej pes bude potřebovat vykopat, že nebude stačit hasit jen příznaky.