No, já nejsem striktně proti fyzickým trestům, ale nejvíc se mi zdá, že se "vyplatily" tak mezi tím prvním a druhým rokem, kdy dětem ještě nejde moc nic vysvětlovat (resp. to nepochopí), ale zato jsou už velmi pohyblivé a nelze už jen tak "pasivně" chránit jejich bezpečnost. Jinak se mi stane, že mi "ujede ruka" ve vzteku, ale z toho většinou nemám moc dobrý pocit. Mám přesně stejný páreček jako ty, tak "děsní", jak ty píšeš, ale teda nejsou. Rozhodně neposlechnou vždycky napoprvé (spíš nikdy), ale jak začnu zvyšovat hlas, tak většinou už jo a řekla bych, že jsem to nedokázala fyzickými tresty, ale spíš "fyzickými opatřeními", ovšem už v nižším věku - tím, že jsem své pokyny, na kterých jsem chtěla trvat, opravdu prosadila - tj., když by nechtěli odejít ze hřiště po dobrém, tak vzala a odnesla, když se praly, tak fyzicky oddělila, sebrala hračku, která byla předmětem sporu apod. ... Když vidím rodiče, kteří tichým hláskem na hřišti přemlouvají své děťátko, aby "prosím tě pěkně" šlo už domů a chodí za nimi po hřišti třeba 20 i 30 minut a stále "asertivně" prosazují verbálně svůj požadavek a dítě na ně "peče", tak je na jednu stranu obdivuju za trpělivost, na druhou stranu mi to přijde šílené. Samozřejmě táhnout násilím ze hřiště šestileté dítě už je už těžší, zabránit mu v utopení sourozence ve vaně by ale mělo prostě jít odděleným koupáním a pod. Pokud je začneš teď "programově" bít, nedivila bych se, kdyby ti z toho začaly koktat, počůrávat se nebo bůhví co, to zkus vymyslet raději jiný "sazebník trestů" jsou už velké dost, aby mohly dodržovat pravidla ...