Taky jsem z dětí na zhroucení, mám tři, 6 a půl, 5 a 2 a půl, malá mně trénuje celý den, teď hlavně přes oblečení, nebude se oblíkat, obouvat, tohle si na sebe nevezme, na cestě se zasekne, že nejde, když jí naložím do kočáru, bude řvát půl hodiny v kuse, vyzvednu ze školky mladšího, honí se po zahradě, fajn, jak vyrážíme na cestu, začne řvát, že ho bolí bříško, aby mohl jet kočárem a celou cestu vyřvává: jestli mně nepovezeš, tak ti uteču, když se konečně s nima dostanu domů a jsem skoro KO, tak ke mně nejstarší natáhne nohu a řekne: zuj mi boty a hned a v tu chvíli vypěním tak, že je seřvu všechny na jednu hromadu a starší dostane na zadek, pak brečím jak želva a mám dost. Taky to nějak neumím, furt doufám, že vyrostou z tohohle období "moc energie a málo rozumu" a půjde se s nimi trochu dohodnout, do té doby zatím zuby a doufám, že přežijeme všichni . Jinak mám pocit, že kdybych je začala mlátit, jakože občas je praštím po zadku, že bych je umlátila.