Deniso, ale děti prostě "zlobí"...a je na rodiči, jak se rozhodnou jim zlobení "zatrhnout". V žti a 3 letech je to poměrně jednoduché, bude rozhodně hůř.
Jo a podle mě to MUSÍ být z pozice síly - by´t třeba psychické. protože rodič by měl být pevný jako skála - aspoň by se tak měl jevit v očích dětí. měl by to být vzor, někdo, na koho se dítě může spolehnout, někdo, kdo dítě s láskou, ale PEVNĚ usměrní.
Pláč rodiče nad chováním děcka do výchovy taky nepatří...děti budou překračovat hranice, budou se o to aspoň snažit, protože to jsou děti.

Výchova by měla být laskavá, ale taky pevná.
Dneska se rodiče bojí vyvinou před dítětem sílu...ale KDO jiný by měl dítě usměrnit, když ne rodič?
Tím, že dítěti nestanovíme hranice, anebo je nenutíme je dodržovat strašně dítěti škodíme...protože se bude cítit nejisté. Dítě potřebuje autority - a výchovu.

Když přijde na střet vůle mezi dítětem a rodičem, tak pokud uznáme občas za vhodné, že "vyhraje" vůle dítěte, nic se nestane. Pokud bude ve střetu rodič x dítě vítězit dítě, my ho budeme přemlouvat, budeme nad ním plakat, budeme se bát, jak bude zase reagovat příště, nic dobrého mu tím do života nedáme. Jen ho to znejistí a jeho jistoty budou nabourány.

je zvláštní, kolik žen tu ví, jak vychovávat svého partnera, ale na svoje dítět tuhle dovednost nepraktikují.
Slabý rodič se silným dítětem není výhrou do života pro dítě.

není dobrá autoritářská výchova, ale každé dítě by mělo mít svou autoritu, svou jistotu, svého rádce, svůj přístav, kde se bude cítit bezpečně...a to je uprostřed daných mantinelů. Ty se pak samozřejmě mění podle věku dítěte.