tak pokud by mi jedno dítě to druhé strčilo do silnice, tak by taky dostalo, to je bez debaty. pokud jde o život, nebo pokud by hrozilo zničení drahé věci (po neustálém napomínání a jejich neposlouchání), tak řvu, případně plácám.

odchod ze hřiště dělat tak, že řekneš: jdi se ještě párkrát sklouznout na klouzačku, za chvilku půjdeme. pak: ještě jednou se sklouzni a půjdeme. a pak už jít. než se doklouže, uklidíš hračky, přpadně mi ti s tím před tím ještě pomůžou.
s hysterákem jsme z hřiště odcházeli asi 3x, jinak to šlo po dobrém (syn je hodně umíněnej a dcera mívá hysteráky jen tak z ničeho, válí se po zemi..). případně je můžeš nalákat na něco co je doma: pohádka, vykoupání se ve vaně...