Nikdo tě přece nenutí jezdit po cyklostezce, když tě to tam nebaví. Já pokud spěchám (a pokud mě k tomu zrovna nenutí pitomá formulace silničního zákona), cyklostezku nepoužívám a svištím po silnici. Na cyklostezce se prostě chovám tak, aby tam bylo příjemně všem. Spousta lidí to (naštěstí) dělá stejně, nejčastější výjimkou jsou bohužel pejskaři a bruslaři, ale i oni se rychle učí.

Tu 30 čísel širokou stezku z Německa mám vyfocenou, fakt tam je. Pravda, narvaná úplně nebyla, ale zato to byla mezinárodní cyklotrasa, po které zárověň jezdili místní do práce a chodili lidé s kočárky. Bruslaři tam nebyli, protože byla dlážděná a travnatá...

Zkrátka: slušné chování se nedá napsat do žádných pravidel ani předpisů. Slušné chování v lidech buďto je, nebo není. Vždycky máme možnost se na sebe usmát, přibrzdit, pozdravit, ustoupit. Ono nás těch 5 vteřin zase tak nezdrží.
Anebo na sebe můžem řvát, mračit se, nadávat a házet si klacky do drátů. Každý ať posoudí sám, v jakém světě se mu bude žít lépe.