Ahoj, nechci tě zklamat, ale fyzicke tresty u nás také moc nepomáhají, a opatrně s nimi. Oni si z tebe také vezmou příklad a začnou se třeba trestat.
Mám dva kluky dvojčata, vím o čem mluvíš. Je to peklo. Někdy to tam nazývám, pořád v sobě, nebezpečné situace (i když jsou v tomhle rozumní). Musí být oba najedení, napití, odpočinutí. Dva hladový, unavení - nemám šanci, jen se perou. Někdy mám naprosto hodné děti, někdy nezvladatelné, hlavně, když se jejich "kočkování" někdo cizí zasměje a nějak ho, třeba v dobré vůli, ocení. Konečná.
Pomáhá kromě toho najezení, napití, odpočinutí, zklidnit sebe a dělat věci pomalu. Jo uděláš toho minimum, ale je to dobré na tvoje nervy.
Pak se hodně snažím využívat příležitosti, aby si to oni spolu, jsme si to spolu užívaly. Aby viděly výhody, co spolu můžou dělat atd.
Někdy je nechám dělat spiklence proti mně. Schovají se mi, apod.
Dokáží si spolu hezky hrát, ale znám to, o čem píšeš. Takže vím, že je to strašně náročné.
Ještě rada k hřišti. Máme jasný trest, zlobíš, nebude dnes večer pohádka. Dodržuji to (snažím se), takže vědí, že to platí. A např. odchod z hřiště by mi na tohle jasně fungoval. Odcházím počítám do tří, kdo nejde je bez pohádky.
Ale např. na zklidnění dvou kluků co se kočkují, strkají, běží o život-jasně, že jeden strčí druhého k výtahu to nepomáhá.