Jsou lidi různí a někdo potřebuje doteky, jiný se bez toho obejde.

Jak jste na tom? Potřebujete hodně doteků a slovního vyjádření podpory, nebo si prostě vystačíte po svém?

U nás je dítě po manželovi, má rádo osobní zónu, mazlení moc nepotřebuje.

Nejmazlivější je u nás pes a já.
Abych pravdu řekla, vadí mi to, ale nejde to nějak si to kompenzovat, nikdo se nedá ňuchmat násilím, ani se do toho nutit. Když jsem v pohodě, tak to nějak ustojím, jsou ale chvíle, kdy mě tohle vysloveně deptá, většinou ve chvílích, kdy bych potřebovala nějak dobít vnitřní zdroj.

Jak je to u vás?