Tak my jsme těsně - ja i dcera jsme srpnové (ke konci mesice), takže jsme těsně pred zacatkem skoly propluly tím šestým rokem. Ja jako díte jsem to nesla trochu hůř, všude jsem byla nejmladší (ovsem nejmenší určitě ne), byla jsem hodne dlouho takova hrava a naivka duveriva (mám o 6 let mladší segru takže jsem si s ni hrála s barbinama jeste kdyz mi bylo 15). První stupeň tam to tak nevadilo, ten druhy byl drsný a pak na střední už celkem dobry (ta navíc byla pokusne petileta takže jsem maturovala v 18 jako "normální" lidi a ne v 17ti). A říkala jsem si ze tohle svému dítěti neudělám.
No a co se nestalo, dcera je narozena takřka na chlup stejně. Ovšem moc velké dilema jestli ji dat nebo nedat jsem nemela, přišlo mi celkem jednoznačně ze půjde, z mnoha důvodu. Takova ta dětská bystrost a zvidavost (dotazy na jejich odpovědi si člověk musí brát k ruce knížku), taky VŠECHNY divky z jejich třídy šly do skoly (a to nevím jak bych ji vysvětlila ze ona nejde nikam a zůstává), drobná ani jinak fyzicky méně zdatna nebyla, no a navíc do školky šel mladší syn a dcera už se viděla o "level" výš. Taky paní učitelka ten rok byla vynikající, na ten další měla vycházet jina. V součtu vse hrálo pro. A až na par po stězovani ze by občas šla radši do školky než do skoly tak zádné negativa nebyly, ani první rok v české skole, ani teď v druhé a třetí třídě v mezinárodní skole v jiné zemi. Možna to jeste přijde na tom druhem stupni, ale přijde mi jina než ja, prepuberta už vystrkuje růžky.