Milé maminky, ženy, holky,
včera jsem byla na nákupu v Tescu a stala se taková zcela banální příhoda: cestou k pokladnám už vyhlížím, kde je nejmíň lidí (trpívám nevolností a závratěmi z vydýchaného vzduchu...) ale všechny pokladny (4 z deseti)jsou s frontou až k lahůdkám, přede mnou paní s nákupem na tři týdny nebo nákladem pro humanitární pomoc Somálsku. Otočí se na mě, koukne na moje dva loupáky s brokolicí, pak pohledem sjede na bříško a po chvilce zaváhání začne své dva vozíky vykládat na pás. Najednou se za mnou ozve pláč: otočím se a vidím maminku s košíčkem v jedné ruce a asi měsíčním mimi v druhé. Děťátko bylo evidentně nervózní nebo hladové a maminka hodila zoufalý pohled k ženě u pásu... Nic Závěr: po půlhodince jsme se s maminkou míjely u východu. Já s loupákem, ona s mimíškem na prsu. Koukly jsme na sebe a možná shodně jsme si pomyslely: "ženy, buďme k sobě loajální", vždyť tam kde chlap by se ozval, žena mnohdy spoléhá na citlivost a ohleduplnost okolí Držím nám palce k větší odvaze říct si...