jestli dítě chce a výsledky tomu odpovídají, neváhala bych. Syn taky chtěl, nijak jsme na něj netlačili, nemotivovali (a že u nich ve třídě byla motivace například ve formě počítače, či tabletu, telefonu apod.) Teď je chvilkku v primě a je moc spokojený.
Opačný a daleko horší případ je, že rodiče moc chtějí a dítě ne. Jinak nechápu tu démonizaci osmiletých gymnázií, jak berou dětství apod. Myslím si, že když je dítě studijní typ a je vyzrálé i osobnostně (nestačí jenom inteligence) tak není co řešit. Bordel v tom dělají hlavně dospělí - na jedné straně ambiciózní rodiče, kteří berou docházku na gymnázium jako součást jejich prestiže a na druhé straně jasní odmítači, kteří berou gymnázium jako zlo, které krade duši)