Já své dítě učím, jak jinak, osobním příkladem.
Ne kecama ani zákazama a příkazama.
Vysvětluju, upozorňuju...ale není síla, která by mi umožnila (pokud ho - teoreticky - nepřeperu a někam nepřivážu), abych mu zabránila žít svůj život, svůj osud, svoje lekce.
Není to možné a není to ani správné.
Tím, že se OK chovám já, a mnou doma inspirované dítě (popř. jsem inspirovala některé další přátele a známé), jsem "pro lidstvo" udělala dost. Nemůžu vychovat všechny