Andreo, možná bys to mohla brát z té lepší stránky. Oznámil ti, že budete fungovat jako rodina, ale soukromí má svoje. Udělala bych totéž, pokud si můžeš zařídit hlídání. Možná si to pán takhle nepředstavoval, ale svoboda má být přece oboustranná.
I když je to smutné, jsi na tom vlastně líp, než nějaká, jejíž muž se vyhýbá sexu, je na něj líný, nebo z jakýchkoliv jiných důvodů. Ale neřekne nic, žádné radikální stanovisko, takže se ty ženy dožebrávají, občas k tomu dojde, občas ne a žijou v permanentní frustraci.
Bohužel nikde nebylo jasně řečeno, že se oba můžou zařídit po svém, takže ona by svůj paralelní vztah vnímala jako nevěru a on by tak reagoval taky. Tedy dotčeně, uraženě, kraválem.
Protože na něj se nic neprovalilo-je věrný. Nebo je fakticky věrný, ale už naprosto líný a i když se manželka nezměnila obézní příšeru, ani není štěkna, není valný důvod, přesto se nesouloží.
To je pak daleko horší, protože takový týpek předpokládá tiše, že si manželka nikoho nenajde, že na to psychicky nemá. Vlastně jí vědomě nechá trápit s tím, že to, co je pro ní problém, bagatelizuje. Klidně si lez frustrací po zdi, drahá, mě to nezajímá.
Ty máš možnost už od něj nic nečekat a na férovku si najít lásku a vztah někde jinde. Manžel nemůže říct ani popel potom, co prohlásil a co se provalilo.
Kdoví, třeba se z milence může časem stát pořádný vztah a kdyby byl ten muž opora, pomůže ti odejít z manželství a podpoří tě proti tomu tvému uzurpátorovi, co by zahýbal, ale manželka by se rozvádět neměla, jinak bude dělat u soudu potíže.
Kdybys za sebou cítila oporu jiného muže, odcházelo by se líp. Nebo tě paralelní vztah alespoň hodí do pohody, protože v tomhle, jak žiješ, se dlouhodobě žít nedá.
Věř, že vím o čem mluvím.