Přidat odpověď
Přiznám se ze si to moc neumím Představit, takovéhle každodenní boje o maličkosti. Mám pětiletého syna a osmiletou dceru, samo neuměli všechno hned, sama vím co je to 1000x opakovat aby si umyli ruce po příchodu z venčí (to teď připomínám už jen někdy) a syn je pomalejší v oblikani protoze je hracicka a zapomíná se, obcas mu pomuzu obratit mikinu ci kalhoty co ma naruby, dcera je zase detailistka co musí mit prstynek stejne barvy jako gumicku do vlasu ale je schopna zapomenout se ucesat či mit k tomu prstynku špínu za nehty. Ale beru to ze jsou roztrziti, zabrani do hry či tak něco, občas me z toho jdou nervy napřed. Ale v podstatě stačí říct a udělají co je potreba, nekladou odpor ani se nevymlouvaji. Takže doufám, ze u nich stačí to 1000 opakování či nechat pocítit dusledky (kamarádky dceři řeknou ze je rozcuchana, synovi ze ma kalhoty opacne). Tak to si prave neumím představit jak jednat s takovým dítětem co odpor klade. Me by to provokovalo strašně, i kdyz chápu ze jista ignorace je asi nejefektivnější zpusob na afekt či snahu dítěte se mnou manipulovat.
Předchozí