Je jasné, že děti z rodin které byly vystaveny jednoznačné perzekuci (tchán, syn stavitele, tchyně dcera kulaka, nebo třeba rodiče Pole) prostě z principu nemohly komunismus přijmout za svůj, protože by se museli vzdát vlastní identity.
A zase pro potomky třeba už předválečných komunistů z dělnického Kladna to bylo logické pokračování rodinné identity - záleželo pak na jejich svědomí a otevřené mysli, zda byli schopni třeba procesy nebo 68 vzít jako něco, co pošlapalo jejich ideály, nebo prostě jako když se kácí les atd.