Madlí,

byla bych radikální, ale ve svém okolí znám několik lidí, které považuji za velmi charakterní, a kteří do KSČ vstoupili velmi pragmaticky proto, že byli ve svém povolání dobří a bez členství by narazili na "skleněný strop". Nikomu pokud vím neškodili, někteří z nich naopak spoustě lidí včetně mě pomohli.

Tyto lidi považuji tak trochu za oběti systému, protože je vlastně donutil volit mezi tím, jestli si "ušpiní ruce" a nebo ve svém oboru budou do smrti dělat jen podržtašku (musíme si uvědomit, že netušili, že se dožijí konce, žili v domnění, že je to "na věčné časy").

Lidí, kteří zvolili radši "podržtašku" ale velice obdivuji (to byli třeba můj tatínek a moje maminka), protože zase - musíme si uvědomit, že si mysleli, že je to na věčné časy, a považuji je za ještě mnohem větší oběti systému, protože byli taky donuceni volit, zvolili, že si ty ruce neušpiní, a krom morální satisfakce z toho nikdy nic neměli a dodnes jsou na tom biti, protože se museli koukat, jak ti, co "to" udělali, je profesně přeskakují, a dneska každého zajímá spíš "kam jsi to dotáhl", než jestli sis uchoval morální integritu.