Arsielo, tady ale nejde o nějaké plivání po někom. Alespoň z mého pohledu ne. Netvrdím, že dotyční nemohli být výborní v oboru. Jen si nemyslím, že by většina z těch špiček, které v oborech byly, řešila morální dilemata o vstupu do strany v souvislosti s vizí trpících pacientů a možnostmi jejich záchrany. Stejně tak nechci deklasovat ty, kteří coby aktivní svazáci a mladí komunisté s chutí vystudovali a dnes jsou třeba někde na špici. Na druhé straně ale nemám ani potřebu nenazývat věci pravými jmény. Vážím si lidí, kteří jsou dnes schopni přiznat, že nejsou hrdí na to, že byli ve straně, aby mohli třeba zůstat u vědecké práce nebo na univerzitách - a že to z jejich strany bylo účelové nebo prospěchářské. Nevadí mi ani ti, kteří přiznají, že byli ve straně, protože byli přesvědčení o tom, že to bylo správné (ne že bych je chápala, ale jejich věc). Co moc nemusím, to jsou ty výkřiky "my jsme museli, jinak to tehdá nešlo, co byste dělali vy...". Vím, že za všechno se platí a že někdy člověk zvažuje vícerá pro a proti, ale ať už člověk udělá jakékoli rozhodnutí z jakýchkoli důvodů, musí potom unést jeho následky.
Nakonec v daných oborech se dnes snad bere to, co dotyčný umí, jakou má erudici, ne jestli měl nebo i má takovou či onakou stranickou příslušnost. Nemyslím si, že by se dnes pořádaly hony na ty, kdo jsou odborně vynikající, ale mají komunistickou minulost. Jo, zažila jsem v práci po 89 "škatulata, hejbejte se" - ale dlužno podotknout, že tehdy odcházeli ti, kteří byli víc straníky než odborníky...a bez nichž si daný obor opravdu oddechl.