Maminka i tatínek ve straně byli. Vím to, kdysi jsem našla jejich "knížky" a pak taky lejstro o vyloučení. Naši mi na to řekli, že je vlastně ani nevyloučili, že prostě odešli (tuším, že v sedmdesátých letech), ale že to se neakceptovalo, tak proto to bylo, jakoby je vyloučili.

Proč a kdy do strany vstoupili, to netuším, zeptat už se nemůžu . Vím, že taky oba "studovali" nějakou střední stranickou školu, tam se, myslím, poznali. Co, proč, jak....nevím .

Kvůli kariéře to těžko bylo, mamka byla skladnice, táta řidič autobusu. Po jejich odchodu ze strany sourozenci nesměli jít na gymnázium, sestra pak měla problém dostat se na VŠ, tak asi proto mě drželi v nevědomosti. Neštvali mě proti režimu, nechali mě složit slib Jisker i Pionýrů, hlavně, abych nevybočovala.
Když jsem se pak jednou po nějaké hodině dějepisu ptala, co je tedy lepší, jestli socialismus nebo kapitalismus (šlo o princip fungování ekonomiky, mně se ten kapitalistický líbil ), odpověděli neurčitě. Prostě že na obojím je něco dobrého a něco nedobrého. Ale zůstalo jen čistě u ekonomie, politiku (a tedy pojmy jako totalita) z toho vynechali.

Vím, že jsem byla mimo i v tom roce 1989 a vůbec netušila, o co jde. Pak teprve začali vysvětlovat. Oni i sourozenci, kteří už byli pár let dospělí.

Byli tedy naši bezcharakterní zmetci? No já myslím, že ne. Mám je za poctivé lidi, co nikdy nikomu neublížili a byli vždy první tam, kde bylo potřeba pomoci nebo něco udělat .

A já přes tu dětskou nevědomost a rodiče, co byli nějakou dobu ve straně, nemám problém pochopit, co se tehdy dělo za zvěrstva a jak nebezpečný je každý ústupek, kterým se ve jménu spravedlnosti vzdáme kousku osobní svobody. A už jsem se díky tomuto svému přesvědčení setkala s různým zaškatulkováním .

Pro mě tedy členství v KSČ vadou charakteru není. Někdo je totalitář myšlením a stejně se bude pyšnit celoživotním bojem proti komunistům, někdo je slušný a vstřícný i s červenou knížkou, jen nemá chuť, sílu, odvahu nebo schopnosti na to jít mimo hlavní proud .

Jo, mám strajdu, co byl komunistický fukcionář, a ten byl ke mně ještě v devadesátých letech hrubý a vinil mě z toho, že přišel o práci (nějaký kulturní referent), a tuším, že sourozenci si s ním ještě před rokem 1989 užili své. Našim nemohl přijít na jméno, ač to byl mamky vlastní bratr. Nevím, koho volí dneska, ale KSČM to nebude . Tam jsem tedy nějakou vadu charakteru zaznamenala, ale vůbec si nejsem jistá, že to bylo tou červenou knížkou .