Terezo, ale to, že se člověk zachová v jistém směru prospěchářsky, zbaběle, nebo jen pohodlně, z něj ještě nedělá bezcharakterního tvora. Já jsem to psala čistě z mého pohledu - v mé pozici by bylo bezcharakterní vstoupit do strany, přestože bych třeba mohla studovat už před 89 a ne až po něm a nemusela v té době dělat pomocnou práci (za kterou coby zkušenost jsem dnes neskutečně vděčná).
Znám poměrně dost lidí, kteří dobově byli komunisty - někteří uznávají, že nad tím nepřemýšleli, nebo podlehli tlaku doby, jiní byli přesvědčeni o správnosti věcí...a jsou v jistém slova smyslu dodnes, přestože už ve straně nejsou. Nemám potřebu je lustrovat, beru to jako fakt, že takto prostě přemýšleli. To, že v naší rodině nikdo do strany nevstoupil, je dáno tím, že celá rodina je orientována jinak. Oba mí rodiče byli vychováni k jiným hodnotám, měli už v osmačtyřicátém dost roků na to, aby viděli a vnímali, co se děje - od toho, že rodina přišla o veškerý majetek, někteří jako "buržoustové" skončili dočasně ve vězení, nemohli dál pracovat ve svých profesích atd. Myslím, že právě proto pro mé rodiče pak vstup do strany přes veškeré "lámání" nebyl krokem, o kterém by vůbec uvažovali, i když to pro ně i pro nás mělo nepříjemné důsledky.