Já nikoho neodsuzuju, protože nemůžu vědět, co je k tomu vedlo. Při revoluci jsem chrastila tak maximálně plastikovým kousátkem ve tvaru klíčů, takže já tu dobu nezažila, takže nemůžu nikoho soudit. Bavila jsem se o tom s moji mamkou několikrát samozřejmě, mamka tu dobu zažila neboť se narodila po roce 1950, ale co vím, tak z naší rodiny nikdo nebyl ve straně a mamka říkala, že se jí ani taťky nikdo neptal, jestli chce vstoupit, děda byl voják, babička ze Slovenska zdravotní sestra, mamka studovala gympl pak VŠ, pak pracovala u vojáků a potom jako výpravčí letadel, taťka jezdil kamionem do Ruska, mamka si od r. 1980 psala s paní z Finska, Japonska a Dánska do dnes si píšou. Ale to neznamená, že se žádné hrůzy neděly a že lidé nevstupovali do strany ze strachu. Pokud byl někdo aktivní udavač, tak to podle mého vada charakteru je a takový člověk by vstoupil i do ďábelského spolku, kdyby z toho něco měl.