Od nás z rodiny nebyl nikdo ve straně, kromě jediného vzdáleného příbuzného a to byl babičky švagr. Ten byl komunista z přesvědčení, nebyl zlý, nikomu neubližoval, věřil té komunistické idee a pamatuju si, přestože jsme byla tehdy malá holka, jak se při návštěvách snažil dědu přesvědčit a babička už předem dědu napomínala, ať se hlavně nebaví zase o politice....
V mém zaměstnání v 80. letech NEBYL vedoucí ve straně, přestože vedl celkem početný kolektiv. V práci byl v tomhle směru opravdu veget, žádný schůze, žádný kecy. Myslím, že ale musel mít mezi komunisty "kamarády", protože dvakrát vytáhl dva zaměstnance z dost pořádnýho průšvihu.
U mamky v práci NEBYLA ředitelka ve straně, byl to přímo podnik, jediný v okrese, zaměstnával jak dělníky, řidiče, tak administrativu. Mamka byla spokojená, jak jinak, žádný schůze, žádný kecy.
Tohle jsou dva příklady, že ani tehdy nemuseli být všichni vedoucí pracovníci ve straně, ale byly to vyjímky a myslím, že za nimi někdo stejně musel stát, někdo ze strany je musel podržet.
Na střední škole jsem taky nezažila žádnou komunistickou propagaci,i ty prvomájový průvody tam v té době byly v podstatě fraška a nikdo to neskrýval. Tam věřím, že řiditel musel určitě ve straně být, když pracoval s mládeží jako vedoucí pracovník, ale je fakt, že zřejmě dělal jen co musel a ještě po revoluci tam pár let řediteloval, což o něčem svědčí.
Asi jsem měla štěstí, když to tu tak čtu.