Jo, to je člověk, který věří nějaké té původní myšlence. Možná mu lze přičíst selektivní slepotu, že nepřipustí, že v praxi ta myšlenka dokázala žít jen pod ochranou totality, ale nelze o něm tvrdit, že je "svině" (jak výše napsala Pole).

V širší rodině (rodiče tety apod.) mám i lidi, kteří jsou v komunismu dál o to, že nejsou ani dnes ochotni věřit, co se vlastně všechno dělo. Dokonce jsou schopni odpovědět, že ti, co byli nějak postižení, si za to mohli sami. A samozřejmě člověku vysvětlí, jak dneska je to vlastně úplně stejné, ale lidi jsou na tom hůř. Paradox je, že by ten osud nepřáli nikomu, koho znají, ale "obecně" nějak žijí v představě, že ta "tvrdost byla potřeba a v pořádku". Mimo své politické názory jsou to hodní lidé ochotní pomáhat všem okolo, ale v politickém názoru jako by žilo jejich šílené alter ego.