Ráchel,
tak si představ Gaussovu křivku a na ni si natáhni rozložení inteligence v populaci. Ne, všichni nebyli chytří jako Tvůj děda. Byly obrovský masy šedýho průměru a taky ten opačnej pól - tj. lidi, kteří chytrosti moc nepobrali.
Takže mně to přijde trochu pokrytecký, mluvit o tom, jak přece všichni tehdy věděli a všichni museli jasně prohlédnout za oficiální verzi, realita je taková, že průměrnej člověk není zas takovej lumen (ani dnes - koukni na výsledky sobotních voleb) a navíc padesátá léta byla doba, kde se informace k lidem dostávaly úplně jinak než dnes. Jsi asi z rodiny z města, kde to nějak žilo a politika se řešila. Moje rodina pochází z venkovské prdele, kde vrcholem kultury byly babské hody a kromě pana řídícího a doktora z města měli lidi vzdělání vesměs základní (o nějakém cestování nebo politickém rozhledu nemůže být vůbec řeč), navíc deformované válečnou dobou - babička absolvovala základní vzdělání za války a protože se odmítla učit němčinu, tak několikrát opakovala, ani to nedodělala a dál samozřejmě nebylo v čem pokračovat, vzhledem k tomu, že v sedmnácti už se vdávala. Padesátý léta tady a v Praze, to byl propastnej rozdíl, a vsadím boty, že o Miladě Horákové 90% místních vůbec nevědělo, a zbytek věděl jen to, co bylo prezentováno komunisty.
Ještě i v 60. a 70. letech to tu podle popisu mámy byla "informační doba kamenná", o tom co se děje v Praze, potažmo o disentu, se vědělo minimum nebo nic. Osmašedesátý rok tu dokonce proběhl bez tanků a velkých emocí.

V mojí rodině je třeba moje generace vůbec první generací, kde jsou vysokoškoláci. V generacích přede mnou měla jako jediná moje máma středoškolské vzdělání (ostatní děti vyučený, generace předtím jen zemědělci, dělníci), samozřejmě ona i všichni její sourozenci měli první dítě ještě před dvacítkou. Zkrátka i taková byla někde realita.