Šešule,
no jasně. A nabízí se otázka: je být "mimo realitu" vada charakteru?
A jak člověk v daný moment pozná, že je mimo realitu? A jak naopak pozná, že je "v obraze"? Tedy v tom správném? A je každej člověk schopen realitu posoudit?
Generálové se rojí zásadně po bitvách, ale fakt je třeba takovej, že v té bitvě sami taky moc nevědli, která bije, byly to mladý ucha, třeba ve vleku někoho "staršího a rozumnějšího", kolikrát se rozhodli vlivem náhody, důsledky nedomýšleli. A teprve ten odstup a nadhled, kterej přijde potom, člověku ukáže, jestli tehdy a tehdy byl v obraze nebo mimo.