"Rozdělila bych to do tří kategorií"

povím Vám k tomu méně vázaný příběk , skutečný příběh, abych ilustroval i paradoxy té doby. Měl jsem přítele, zapřísáhlého antikomunistu, jeho manželka taktéž. Jednoho dne mu vysoké vedení sdělilo, že buď vstoupí do KSČ nebo nebude pracovat v oboru, kterému věnoval život. Děs. Chodil s hlavou v rukách, nakonec svolil a vstoupil. Doma málem rozvod. Co čert nechtěl, záhy poté ho zvolili předsedou základní organisace. Rozvod málem druhý. Ustáli to, možná i s trochou mé pomoci. A pak přišel 89. a ustanovilo se OF a na čelné místo byl navržen právě ten kolega. Říkal "šmarjá, já komunista přece nemůžu postavit se do čela OF, ty by byl výsměch OF. Ale všichni na to že ho znají, tak právě proto ho chtějí. Inu, i na to kývl, protože mu na lidech záleželo. Přemety to jen zdánlivé. Vez phledu na postzavení stále stejný člověk, charakterní, rozumný, znalý. Zdá se to jako nesmysl, ale byla to skutečnost.