Po revoluci už byl děda po mrtvici ochrnutý na půlku těla, ale to ho jistě neomlouvá. Ale věřil myšlence komunismu, jen nesouhlasil s prováděním této myšlenky do praxe. Ale i porevoluční režim ho za jeho útrapy v koncentráku jaksi finančně "odškodnil". Manželův děda se změny režimu ani nedožil, možná umřel v blahé nevědomosti.

Nevím, nemůžu soudit, nejsem Bůh a do srdcí lidí nevidím. Jen jsem se na příkladu mě blízkých lidí snažila odpovědět na otázku, zda je komunistická minulost vada charakteru. Myslím, že pouze členství ve straně, bez bližšího zkoumání činů těchto lidí, nemá být důvodem pro jejich odsuzování. Zvláště od generace těch, kteří tuto dobu neprožili a mají proto jen silácké řeči, že oni by nikdy......

Jinak znám i lidi, co ve straně byli čistě z vypočítavosti (mého strýce) a ten má podle mě vadný charakter. Ovšem na to neusuzuji z jeho členství, ale dle jeho jiných činů, on měl vadný charakter i před vstupem do strany. A mimochodem dnes "kope" za jinou stranu.