Ráchel,
znárodňování bylo bezesporu hodně bolavé téma a ovlivnilo strašně moc životů, některé tragicky, a i celé české zemědělství. Já jsem se třeba zajímala o to, jak to probíhalo u nás na vsi. Statkáři nesouhlasili, ke vstupu do JZD byli nakonec přesvědčeni a měli to štěstí, že nikdo tady na vsi nebyl vysídlenej, rodiny zůstaly žít na svých gruntech. Selky a statkáři byli první, kdo v založeném JZD pracoval, zvířata a půdu znali. A zlá krev kolem toho byla. Prý tak dva roky. Pak se to ustálilo až do té míry, že kdyby se o deset let později situace obrátila, vrátit k samostatnému zemědělčení už se nikdo z místních zasažených nechtěl. Kromě zásadního negativního dopadu kolektivizace to totiž na jejich životy mělo i praktickej pozitivní dopad, ubylo práce (dělali třeba v JZD na směny a ne na statku pořád, jako před kolektivizací) a ty rodiny se oproti obdobím samostatného hospodaření ekonomicky stabilizovaly (předtím byly jejich příjmy nepravidelné, nejisté).
Já nechci vůbec kolektivizaci obhajovat, jen tím chci říct, že její dopad na další řekněme politickou orientaci zasažených nebyl vždy a všude tak dlouhodobej či zásadní, aby jim vydržel na fixaci antikomunistických postojů pro příštích několik generací. Život se dramaticky změnil, to ano, byla tam obrovská křivda a bezpráví, to ano. Ale i v té změněné situaci a změněném životním směřování se mnozí lidé nějak našli, v nějakém tom rozvoji pod hlavičkou budování nalezli i různá pozitiva (v padesátých a šedesátých letech se do školy šlapalo pěkně 6 kiláků po svých, škola v obci se postavila až později, to samý s lékařskou péčí). Ti lidé pak žili dál a svoje další rozhodnutí a přesvědčení prostě formovali i na základě dalších zkušeností svého pozdějšího života. A s nástupem další generace to už bylo zas úplně jiná kapitola, protože vyrostli mladí, kteří vlastní hospodaření na gruntu už nepamatovali, nezažili ten pocit křivdy a životní styl dřívějších statkářů je nelákal.

A znovu opakuji, rozhodně nechci znárodňování a kolektivizaci obhajovat. Jen jsem se prostě poptala místních pamětníků, jak to vnímali a jakej to mělo další dopad a dosah... Ano, byla to pro ty lidi zkušenost "až na dřeň", pro válečnou generaci jedna z mnoha takových, jaké my si těžko představíme.