.kili., to pak byla otázka priorit a asi také celého kontextu, v němž se dotyční rozhodovali. Určitě roli hrálo i to, za koho cítili či necítili odpovědnost, čím bylo jejich vnitřní přesvědčení podepřeno a kolik toho věděli o tom, co se kde děje. Věřím tomu, že to rozhodování muselo být velmi těžké a že když dva udělali totéž, nemuselo to být totéž. Myslím, že i ve volbě stran laboratoře mohlo stát proti sobě více aspektů - od toho "přece nebudu dělat blbce na hygieně" až po to "tady můžu být prospěšnější". Jak to tehdy skutečně bylo a nakolik kdo musel, to je věcí svědomí dotyčných. Samozřejmě že o nás naše volby něco vypovídají, ale asi bych to v žádné podobě neabsolutizovala.