To máš pravdu, každý k tomu přistupoval různě. Někteří třeba s tím, že ten režim tu je na věčnost (aspoň po dobu jejich života, v osmašedesátém se to přece potvrdilo), a jiní si zas třeba dokázali uchovat perspektivu toho, že skutečně věčné je něco jiného. Těžko soudit. Samozřejmě u kreatur typu profesora jazyka českého V. Rzounka, který byl zároveň cenzorem, je to snadné.

Humanitní obory a ekonomie měly problém s tím, že často zkoumaly povahu lidské společnosti a byly v těsném vztahu s kanonickým komunistickým učením.

Smůla byla, že jsme žili v represivním systému, který byl hodně propracovaný, byly velké možnosti kontroly - nejen technologické, ty taky, ale i propracované metody na to, aby se lidi kontrolovali navzájem, aby si nemohli důvěřovat. O pár století dřív třeba stačilo do záhlaví práce psát věnování vznešenému majestátu a bylo to, případně pochvalit mecenáše, jaký je to bystrý a sečtělý duch. Loňské sněhy...