Nejsem si jistá, jestli vyrovnáváním se s někým může být dosaženo nějakého pokroku. Tam, kde se rozmáhá strategie honu na čarodějnice, vždycky vyplavou na povrch lidské tendence hodit vinu na druhého, ukázat prstem bez ohledu na pravdu dříve, než bude ukázáno na mne, odreagovat si vlastní frustrace, agresi... a u toho věšení zrádců, darebáků a vrahů se jimi sami staneme. Věř, že ti, kteří by viseli, by rozhodně nebyli těmi, kdo opravdu za něco mohli... byli by to ve většině zase ti chudáci obyčejní lidé, kteří by byli po ruce. Národ by neměl ztrácet svou paměť a měl by tím vším, čím prošel, vědět, čemu se v budoucnu vyhnout - ale toho se nedosáhne tím, že někoho pověsí. Nakonec tou zásadní chybou je způsob myšlení, který umožňuje člověku jednat prospěchářsky, krutě, podle, zbaběle... a změna myšlení nemá souvislost s tím, koho se zbavíme. A jak vidno z historie i okolního světa, komunismus nebyl a není jediným směrem, těžícím z nižších pohnutek lidí... a obávám se, že ani vyrovnáním se s ním by nebezpečí tohohle druhu nekončilo. Jsem ráda a doufám, že jsme nebyli a nejsme jako oni. I s rizikem toho, že se ledaskdo "svezl na vlně" a rychle se naučil plavat v nových vodách.